Hodně věcí napoprvé bolí a nábor za pomocí externího dodavatele není výjimkou. Někdy je z toho doslova martyrium.

Proč?

Pokud jste firma, potřebujete lidi, a zároveň vůbec nevíte „jak to chodí“, začínáte většinou poptáváním všeho, co Vám na Googlu vyjede pod výrazem „personální agentura“. Tam napíšete krátký mail, že potřebujete obsadit pozici a ať Vám laskavě pošlou nazpět podmínky spolupráce.

Je to skvělý způsob jak zjistit, kdo je nejlevnější, nejrychlejší, má největší databázi a tisíc konzultantů k tomu. Cena je v této fázi mnohdy jediný ukazatel, který je budoucí klient schopen posoudit, takže vybere 1 až X personálek a těm pošle jako další krok svůj popis pozice.

Ty nejdravější agentury už „začínají hledat“ a na firmu se hrnou někdy enormní rychlostí první CVčka. Všechno je to zatím zadarmo, kandidáti leží na stole a budoucnost vypadá růžově. Některé agentury apelují na meeting nebo aspoň na telefonát a pídí se po bližších detailech k pozici, nicméně dokud proudí profily, jeví se to jako zbytečné zdržení.

Rozčarování přichází ve chvíli, kdy žádné životopisy nechodí, nebo jsou následně příchozí kandidáti jako z úplně jiné planety. Nevědí o pozici skoro nic, jejich motivace je nejasná a jejich schopnosti reálně neladí s požadavky. Úplný opak oproti nadšeným posudkům obdržených od usměvavého konzultanta.

Po prvotním nadšení příval CVček ustává a i po opakovaném apelování na dodavatele se klient dozvídá že „nejsou lidi, ale samozřejmě děláme na tom, nebojte“. Klient se ale bojí a pozici zadává další agentuře. A pak další… a další… a další… Scénář se opakuje. Jako bonus agentury sem tam pošlou jeden profil dvakrát, pak se dohadují, kdo ho poslal dřív, kandidát o tom mnohdy ani neví, a tak dále…

Z pozice se stává „ležák“, „mrtvola“, „postrach“ a víra ve schopnosti specialistů na nábor je na nule. Holt to u nás bude dělat asi tady Tonda, prostě mu zaplatíme nějaký kurz, já už nevím, kde ty lidi sebrat…

Anebo?

Nastává bod zlomu – firma začíná uvažovat jinak. Začne vyžadovat kvalitu, začne ji více zajímat dodavatel jako člověk a uvědomuje si, že se možná vyplatí si připlatit. Začíná chápat, že pozice se neobsadí tím, že odněkud přijde životopis.

Na scénu přichází „noví“ specialisté.

Problém je, že ti noví specialisté, se do toho moc nehrnou. Kladou spoustu otázek, chtějí mluvit s moc lidmi, vyžadují čas, péči, pozornost a sliby šetří. Dokonce chtějí i nějaké peníze dopředu! Zatím žádný životopis.

Jaký rozdíl oproti konkurenci!

Aby toho nebylo málo, vyžadují proaktivitu i na straně klienta, ať už se jedná o změnu procesu, přístupu, naladění, požadavků nebo platových podmínek pozice. Chodí po firmě, debatují se zaměstnanci, kontrolují kde co a chtějí být u všeho co se děje.

A hlavně – umí říkat NE a říkají ho.  

Firmu to stojí nějaký čas a peníze, ale začíná dostávat něco, co vůbec neočekávala a vlastně ani nevěděla, že má chtít – individuální službu na míru. Kvalitní servis. Na pohovory začínají chodit lidé, kteří dávají smysl, dodavatelem doporučené postupy fungují, rizika se snižují, šance zvyšují.

Kandidát přijímá nabídku. Pozice obsazena.

A co víc – ono to nakonec vyjde levněji než mít tři-čtvrtě roku prázdnou židli a pět agentur co „pracují“ zadarmo.

Jak tedy poznat, který dodavatel je ten pravý?

Zamyslete se nad tím, co opravdu chcete a jakou službu vyžadujete.Jestli to nevíte, dobrý dodavatel by Vám to měl říct sám. Měl by si s Vámi vyjasnit filosofii náboru, nastavit pravidla a konzultovat Vaši situaci. Buďte připraveni se na něj naladit.

Dobrý dodavatel má totiž také svoje kritéria, která jeho klienti musí splňovat (a výše odměny je jen jedno z nich). Zákon přitažlivosti funguje spolehlivě – jestli chcete kvalitní zaměstnance, musíte přitáhnout i kvalitního dodavatele.